Přejít k obsahu

Chceme se zbavit nemravných pohledávek

Pavel Černý

17. 01. 2025

  • Rozhovory

„Úvěrové společnosti si musejí začít potenciální věřitele lépe prověřovat, aby půjčovaly jen těm, kdo budou schopni splácet,“ říká vedoucí dluhového poradenství v organizaci Člověk v tísni Daniel Hůle.

Dokážete odhadnout, kolik domácností v Česku se potýká s nadměrnými dluhy?

Otázka je, co je to nadměrnost. Když si vezmete hypotéku, jedná se o nadměrný dluh, protože je veliký. Ale má nějakou stabilitu splácení a fakticky nepředstavuje společenský problém ani riziko. Riziko hypoték je minimální, protože banky si žadatele velmi pečlivě prověřují. Obecně je to tak, že čím větší peníze poskytovatel půjčuje, tím důsledněji posuzuje schopnost dlužníka splácet.

Paradoxně obrovský problém ale představují půjčky v řádech jednotek a nižších desítek tisíc korun určené lidem, kteří nemají fakticky žádné disponibilní příjmy ani majetek. Na ně se zaměřují některé nebankovní společnosti, které půjčují za tak vysoký úrok, že je to pro ně výnosné, i když jim několik desítek procent klientů přestane splácet. Lidé, kteří svůj dluh nezvládají, pak skončí v exekuci.

A na základě údajů o exekucích můžeme činit jen velmi hrubé odhady toho, kolik domácností je problémovými půjčkami zasaženo, protože o těchto půjčkách se žádná centrální statistika nevede. Víme, že v Česku je asi 620 tisíc osob s exekucí. Téměř 500 tisíc z nich čelí více než jedné exekuci. Když vezmu v úvahu, že v některých domácnostech má exekuci více lidí, mohu usuzovat, že vysoce problémové zadlužení se v Česku týká zhruba 300 tisíc domácností.

Znamená to, že počet insolvencí poroste?

Dlouhodobě je to tak, že do insolvence vstupuje ročně zhruba 19 tisíc lidí, a to se moc nemění. V porovnání se 400 tisíci osob, které se potýkají s vícečetnými exekucemi a pro které už žádná jiná možnost, jak se svých dluhů zbavit, neexistuje, je to hodně málo.

Od loňského října platí novela insolvenčního zákona, ale ta narazila na problémy s výkladem soudů o odměnách, takže náběh zahajovaných insolvenčních řízení se zastavil. Uvidíme, jak rychle se to podaří vyřešit. V tuto chvíli nepozorujeme, že by do insolvence vstupoval nějaký zvýšený počet osob.

Daniel Hůle

Studoval demografii a sociologii na Přírodovědecké fakultě UK. Od začátku kariéry se zaměřoval na pomoc sociálně znevýhodněným skupinám obyvatel. Tématu nezodpovědného úvěrování se věnuje od roku 2008. Svou činností významně přispěl k legislativním změnám zaměřeným na zvýšení odpovědnosti věřitelů. V roce 2022 obdržel Cenu Františka Kriegla udělovanou Nadací Charty 77.

Jak se lidé dostávají do dluhových potíží nejčastěji?

Problematické dluhy vznikají z několika základních příčin. Obvykle si lidé půjčí peníze, a pak je nejsou schopni splácet. Někdy si půjčují proto, že se nacházejí v nějaké akutní životní situaci, kdy peníze opravdu nutně potřebují, například na doplatek za energie, na kauci na nájem a podobně. Někdy si jen chtějí zvýšit spotřebitelský standard, pořídit si nějaké lepší vybavení, a špatně to odhadnou. Další příčinou bývají mimořádné události, třeba nemoc, kdy se lidem náhle výrazně sníží příjmy, ale náklady zůstávají skoro stejné.

Velmi častým případem bývají takzvané dluhy z nedbalosti. Třeba když někdo jede načerno, nezaplatí pokutu, a z původní tisícikoruny se po letech stane exekuce za 15 tisíc. Podobné je to s neuhrazeným pojištěním, například za auto. Mezi velké držitele pohledávek patří rovněž zdravotní pojišťovny nebo mobilní operátoři. Takové malé exekuce pro pohledávky do deseti tisíc dlouhodobě tvořily polovinu všech exekučních řízení.

Kolik lidí v problémových dluzích vyhledává odbornou pomoc?

Jen malá část. Je to často způsobeno tím, že tito lidé mají velmi nízké vzdělání a snížená je i jejich schopnost porozumět tomu, jaké kroky vedou k riziku nebo k nápravě situace. Řada z nich je také na svou situaci adaptovaná. Nemají nemovitosti ani žádné drahé vybavení domácnosti, pracují načerno a mnoho z nich nebydlí na adrese trvalého bydliště, takže jsou těžko dohledatelní. Problém však může nastat, když se nastěhují k rodičům nebo ke známým, protože exekuce dopadá i na okolí, které jim poskytne pomocnou ruku.

Jakým způsobem se tedy k těmto lidem dostáváte, abyste jim mohli pomoci?

Kromě dluhového poradenství máme i program terénní sociální práce. Naši pracovníci navštěvují domácnosti v problémových lokalitách a pomáhají jim řešit různé životní situace. Při té příležitosti nabízejí také dluhové poradenství. A když pomůžeme jednomu, ten to řekne dalším, a tak se ten okruh postupně rozšiřuje. Telefonní číslo na naši dluhovou poradnu zveřejňujeme také při různých akcích spojených třeba s Milostivým létem a podobně.

Oslovujeme rovněž domovy seniorů a další zařízení, kde lze předpokládat větší koncentraci lidí ohrožených dluhy a jinými problémy, které by se daly s naší pomocí vyřešit.

Co můžete lidem nabídnout, aby se dostali z dluhových pastí?

Řada organizací se primárně snaží klienty přesvědčit, aby vstoupili do insolvence. My v prvé řadě posuzujeme, jestli dluh vznikl po právu, nebo ne. Pokud ano, tak hledáme cestu, jak dluh alespoň částečně splatit a vyřešit. Může to být prostřednictvím spolupráce s věřitelem, nebo přes oddlužení. Když ale zjistíme, že dluh vnikl v rozporu se zákonem, tak jej naši advokáti začnou řešit řízením u finančního arbitra nebo u soudu.

Od roku 2016 platí novela zákona o spotřebitelském úvěru, která poměrně přísně po věřitelích požaduje, aby posuzovali schopnost případného dlužníka splácet. Mnohé společnosti ale takovéto posuzování nedělají, nebo ho dělají pouze formálně. Pokud se ukáže, že tím obešly své zákonné povinnosti, smlouva se stává neplatnou a věřitel má nárok jen na jistinu, kterou půjčil, nikoliv na úroky a poplatky. Přes finančního arbitra takové společnosti oslovujeme a vyzýváme je ke smíru.

Tento způsob řešení nabývá v posledním roce ohromné tempo a naši pracovníci uzavírají desítky dohod o smíru měsíčně. V řadě případů je to ještě spojeno s vracením peněz přeplacených na úrocích. Třeba k nám přijde člověk, po němž věřitelé požadují ještě 200 tisíc. Nakonec se ale ukáže, že nejen že už nemusí nic platit, ale dostane zpátky 300 tisíc, z nichž zaplatí i všechny své další dluhy.

To vypadá až podezřele snadné. Jak to, že věřitelské společnosti na dohody o smíru tak ochotně přistupují?

Protože nechtějí, aby proběhl spor u finančního arbitra nebo u soudu, a pak bylo zveřejněno, že porušily zákon. Když s dlužníkem uzavřou smír, vzdají se sice výdělku, ale protože podmínkou je ve většině případů mlčenlivost, nikdo se o tom nedozví. To riziko, že by spor prohrály a následky by byly ještě horší, je hodně vysoké.

Jak je možné, že legální společnosti uzavíraly smlouvy protiprávně?

Ony k tomu přistupují z byznysového hlediska. Zaměřují se na rizikové klienty, kterým už banky nepůjčí, a vědí, že řada z nich má nízké vzdělání a jejich schopnost bránit se je velmi omezená. Společnosti, které půjčují v rozporu se zákonem, mají vyzkoušené, že naprostá většina dlužníků se nebrání právní cestou.

Nepovede snadné vyvázání se z dluhů k ještě větší nezodpovědnosti lidí, kteří si půjčují? Proč by si nepůjčili, když se v případě neschopnosti splácet dokážou dluhu lehce zbavit?

To je takové oblíbené klišé užívané zejména těmi, kteří peníze rizikovým klientům půjčují. Podívejme se na to ale tak, že na jedné straně máme člověka, který má nízké vzdělání, a skutečnost, že si potřebuje půjčit peníze, už napovídá, že svůj život trochu nezvládá. Naproti němu stojí společnost s právním a analytickým oddělením, která se zaměřuje přesně na takové případy a chce na nich vydělat. Ty statisíce lidí, kteří si chtějí půjčit, můžeme ovlivnit jen těžko, ale když vhodnou regulací přinutíme věřitele důkladněji posuzovat solventnost potenciálních dlužníků, budou si dávat větší pozor na to, komu půjčují. Protože jinak o své peníze přijdou. To je cílový stav. Čím více dlužníků bude úspěšných ve smírech, tím budou úvěrové společnosti opatrnější a rizikových půjček bude ubývat.

Dá se z každého případu zadlužení dostat ven?

Nemůžu říct, že z každého, ale někdy dobře dopadnou i případy, které vypadají beznadějně. Jsou ale situace, kdy to jde velmi těžko. Zvlášť tehdy, pokud dlužník trpí nějakou psychickou poruchou a jeho možnost trvale pracovat a projít oddlužením je téměř nulová.

Setkáváte se stále s podvodnými dluhovými poradnami, které z lidí jenom tahají další peníze?

Když se dlužník obrátí na poradnu registrovanou na Ministerstvu spravedlnosti, je pro něj příprava vstupu do insolvence zdarma. Advokáti si smějí za tuto službu účtovat maximálně 4 000 korun. Existují ale organizace napojené na některé advokáty, které si účtují poplatky za celou řadu úkonů. Sepsání insolvenčního návrhu přes ně může vyjít i na 25 tisíc, přitom charita to udělá zadarmo. Tahle praxe tu pořád je, a jen těžko se s tím bojuje.

A co exekutoři? Jsou všichni takoví bezcitní lotři, jak je občas vykreslují média?

Hlavní problém podle mého názoru spočívá v tom, že exekutoři u nás jsou soukromí podnikatelé. V řadě vyspělých zemí vymáhají dluhy soudní úředníci, a soukromí exekutoři tam vůbec neexistují.

Soukromí exekutoři přirozeně usilují o lukrativní zakázky, což jsou hlavně pohledávky věřitelů za mnoha dlužníky. Typicky se jedná o pojišťovny, dopravní podniky, nebankovní úvěrové společnosti a podobně, které operují řádově s tisíci až desetitisíci pohledávek ročně. Ty předají exekutorovi jako jeden balík, a protože exekutoři o takové zakázky soupeří, nevybírají od věřitelů žádné poplatky. Kdyby věřitelé museli za každou zahájenou exekuci zaplatit třeba 300 korun, velmi by si rozmysleli, které dlužníky do exekuce pošlou. Vymáhaly by jen ty pohledávky, které mají šanci být uhrazeny, a zbytek by raději odepsaly. Systém by tak byl méně zatížen marnými exekucemi, a věřitelé by si příště dávali větší pozor a chovali by se racionálněji.

Exekutor je důležitý a nějaké exekuce tady vždycky budou. Je ale potřeba lépe nastavit pravidla. Dneska je v exekučních řízeních úspěšně vymožena jen zhruba čtvrtina pohledávek. To samo o sobě svědčí o tom, že systém nefunguje správně.

Proč by měl o snížení počtu exekucí usilovat stát?

Jak už jsem říkal, lidé s exekucí často pracují načerno, aby jim nemohly být strhávány srážky ze mzdy. Stát z nich tedy nemá žádné příjmy, ale naopak jim vyplácí různé sociální dávky. Pokud tito lidé začnou pracovat legálně, aby mohli vstoupit do insolvence, stát získá pravidelné odvody ze mzdy a ještě se mu sníží náklady na vyplácené dávky. Pozitivní bilance je jednoznačná. Pro lidi, kteří trčí v exekucích, je to také dobré, protože pomocí insolvence se mohou v nějakém rozumném horizontu dostat z dluhů ven.

V jakém věku bývají lidé nejvíce postiženi exekucemi?

Určitým českým specifikem jsou exekuce na nezletilé děti. Ty vznikaly hlavně v minulosti, teď už to nejde a mnoho z nich je vyřešených. Nějaké malé procento jich ale ještě stále zbývá. Od 18 let, kdy člověk získá právo upisovat se ďáblu, ovšem přichází nárůst, který je do 24 let hodně rychlý. Mladí lidé jsou pro věřitele velmi vděčným cílem. Snadno podléhají trendům a všechno chtějí rychle, ideálně přes mobil na pár ťuknutí. To jim poskytovatelé malých půjček umožňují, a peníze prostřednictvím mobilní aplikace doručí hned a bez administrativní zátěže. Než se ovšem mladí lidé propracují k dostatečně vysokému pravidelnému příjmu, který jim umožní se těchto závazků zbavit, mají velké problémy.

Další z vrcholů rizikového zadlužování nastává v období, kdy se zakládá rodina. To je spojeno se zařizováním bytu nebo s rekonstrukcí, na které jsou třeba peníze. Tak si lidé půjčí, a mnohdy neodhadnou své schopnosti. Zranitelnou životní fází je i vyšší střední věk, kdy odrůstají děti, ale lidé zároveň pomáhají svým stárnoucím rodičům.

Zatím máme v exekucích poměrně nízký podíl lidí seniorského věku. Ale to je způsobeno zejména tím, že exekuce jsou u nás teprve 22 let. Když současní senioři byli v produktivním věku, nemohli se do exekuce dostat. Lze tedy očekávat, že procento seniorů s exekucí bude narůstat, protože řada lidí nedokáže během produktivního života své finanční problémy vyřešit, a potáhnou se s nimi až do penze.

Naším cílem je, aby se snížil hlavně ten náběh těsně po dosažení dospělosti. Aby nefungovaly půjčky na několik tisíc přes mobilní telefon splatné do týdne.

Myslíte si, že je možné lidi vzdělat, aby si takové půjčky nebrali?

Vést své potomky k uměřenosti by měli hlavně rodiče. Osvětové kampaně mnoho lidí toužících po novém mobilu nebo televizi od nezodpovědné půjčky neodradí. Navíc v prostředí, kdy poskytovatelé úvěrů dělají reklamní kampaně, aby si lidé půjčili na vánoce, na dovolenou a podobně.

Cesta k omezení rizikových úvěrů vede přes omezení množiny klientů, kterým je možné půjčit. Aby ti, kdo si dlužníka dostatečně neprověří a půjčí někomu, kdo s velkou pravděpodobností nezvládne splátky, o své peníze přišli. Vydělávat na neznalosti, finanční negramotnosti a tíživé situaci sociálně slabých osob se nesmí vyplácet.

Jak si představujete situaci s problémovými dluhy v Česku za deset let?

Než se budu zamýšlet nad budoucností, musím se ohlédnout zpět. Za posledních deset let se v této oblasti udělalo hodně velmi zásadních změn. V roce 2016 došlo k regulaci poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Výrazně se snížily možné sankce a platby navyšující dlužnou částku. Klesly také náklady na právní zastoupení. Dříve se například dluh ve výši 10 tisíc korun mohl vinou poplatků a pokut za prodlevu se splácením vyšplhat až do stovek tisíc, dnes nesmí být sankce vyšší než polovina původně půjčené částky.

V případě nových dluhů jsme se tedy posunuli na dobrý evropský standard. To, co si táhneme z minulosti, jsou řádově dva miliony starých exekucí vzniklých za podmínek, které by dneska už ani vzniknout nemohly. Jedná se často o nemravné pohledávky, půjčená částka je zpravidla minimální ve srovnání s tím, co je vymáháno. Zpětně je ale nelze zneplatnit. Řešením je dostat tyto lidi buď do oddlužení, nebo se jich soudně zastat.

V současné době se připravuje implementace evropské směrnice o regulaci úvěrů, která zavádí takzvané úrokové stropy. To už je ale jenom malá korekce, která to prostředí dále kultivuje.

Do budoucna si myslím, že se situace bude zlepšovat. Bude ubývat starých nemravných pohledávek a nové budou vznikat za mnohem férovějších podmínek. Počet lidí, kteří se kvůli dluhům dostanou do problémů, by tak měl nadále klesat. Společnosti poskytující úvěry budou obezřetnější, a přestože exekuce úplně nezmizí, budou probíhat s menší přirážkou než v minulosti, i než dnes.

Rozhovor si můžete přečíst v lednovém vydání časopisu Statistika&My.