Část nárůstu faktické nezaměstnanosti zůstává skryta

Přestože trh práce v EU zažíval již před vstupem do roku 2020 ve spojitosti s běžným cyklickým útlumem ekonomiky mírné ochlazování, rozhodujícím faktorem vývoje se v loňském roce nepochybně staly dopady mimořádných opatření souvisejících s koronavirovou pandemií. Ať již šlo o ta restriktivní, která se odrazila nejvíce v rozsahu (odpracované hodiny) i proměně forem zaměstnanosti (práce na dálku), tak o ta stimulační, zacílená primárně na prevenci růstu nezaměstnanosti.

O místa přicházeli častěji mladí

Jarní restriktivní opatření měla na zaměstnanost v EU významný dopad. Počet pracovníků se ve 2. čtvrtletí mezikvartálně snížil nejvíce v současném miléniu (–1,5 %). Ještě citelněji propadl počet odpracovaných hodin (–11 %). K většímu nárůstu nezaměstnanosti na úrovni celé Unie však nedošlo, neboť velká část osob, jež ztratily práci, zamířila mezi ekonomicky neaktivní. Významná množina z nich se během 3. čtvrtletí na pracovní trh vrátila, což se promítlo do vyšší zaměstnanosti i nezaměstnanosti. Ve srovnání se 3. čtvrtletím 2019 však pracovníků ubylo o 1,7 % (v Česku o 1,4 %). Na tomto poklesu (v EU o 3,4 mil. osob) se rovnoměrně podíleli muži i ženy. To ale neplatí z pohledu věku, neboť ze všech zaměstnaných ve skupině 15 až 29 let ubyl vysoký počet 2,2 milionu osob, resp. 6,2 %. Mladší lidé působili před pandemií častěji v silně postižených odvětvích navázaných na cestovní ruch a více také pracovali na zkrácené úvazky a dobu určitou. Pokud jde o hlavní třídy zaměstnání, silnější úbytek pracovních míst nastal v EU obdobně jako v Česku u pomocných a nekvalifikovaných pracovníků, dále u pracovníků ve službách a prodeji a také v kategorii řídících pracovníků. Naproti tomu nadále pokračoval dlouhodobý růst zaměstnanosti ve třídě specialistů.

Nezaměstnanost se držela na uzdě

Harmonizovaná míra nezaměstnanosti osob ve věku 15 až 74 let od března loňského roku v EU mírně rostla a dílčího vrcholu dosáhla v letních měsících, kdy se přiblížila 8 % a byla tak nejvyšší za poslední dva a půl roku. Během podzimu došlo na trhu práce ke stabilizaci, a to navzdory postupně se zhoršující epidemické situaci doprovázené znovuzaváděním restrikcí. Podobný vzorec platil i pro Česko, kde nezaměstnanost na konci roku 2020 činila 3,2 % (po sezónním očištění). Meziročně posílila o 1,2 procentního bodu (p. b.). Hůře na tom byli mladí do 25 let, u nichž míra nezaměstnanosti v loňském listopadu dosáhla 8,4 % (meziročně téměř o 3 p. b. více). Podobný posun nastal ve shodném období i u mladých v EU (ze 14,9 % na 17,7 %). Je ovšem třeba dodat, že velká část osob ve věku 15 až 24 let zůstává dosud ekonomicky neaktivní (v Česku bezmála tři čtvrtiny).

Nezanedbatelný význam skryté nezaměstnanosti

Nezaměstnaní představují nejviditelnější, ale zdaleka ne jedinou (a v některých evropských státech dokonce ani početně nejvýznamnější) skupinu osob s neuspokojenou poptávkou po pracovních místech. Jestliže ve 3. čtvrtletí 2020 se v celé EU mezi nezaměstnané řadilo 15,8 milionu lidí, dalších 22,1 milionu lze považovat za skrytě nezaměstnané. Jde jednak o podzaměstnané, tj. pracující nedobrovolně na zkrácený úvazek (6,4 milionu), a dále pak o ekonomicky neaktivní osoby nesplňující všechny podmínky pro zařazení mezi nezaměstnané (zejména aktivní hledání práce a schopnost v nejbližší době do ní nastoupit). Do této skupiny lze zařadit zejména všechny neaktivní osoby, které si ve sledovaném období práci nehledaly, ale přitom uváděly, že by chtěly pracovat (14,1 milionu). Významná část z nich přitom není schopna rychlého nástupu do zaměstnání. Jedná se často o lidi, kteří spíše testují možnost uplatnění na pracovním trhu – třeba i formou menších přivýdělků (studenti, ženy na rodičovské dovolené, mladší senioři či např. zdravotně postižení).

Podíl všech osob s neuspokojenou pracovní poptávkou na celkové pracovní síle (rozšířené o výše uvedené skupiny ekonomicky neaktivních) dosáhl ve 3. čtvrtletí 2020 v EU 16,6 %. Ve stejném období roku 2019 se držel těsně pod 15 %. K meziročnímu růstu přispěly podobným dílem vyšší počty nezaměstnaných (+15 %) i neaktivních nehledajících práci, ale chtějících pracovat (+14 %). Pro úplnost je vhodné dodat, že početně nejvýznamnější skupina ekonomicky neaktivních nevykazujících žádnou potenciální vazbu na pracovní trh téměř stagnovala (+0,1 %, resp. +137 tisíc).

Jinak tomu bylo v případě Česka, kde zvýšení neuspokojené pracovní poptávky z 240 tisíc na 275 tisíc osob bylo taženo takřka výhradně vyššími počty nezaměstnaných. Česko ve 3. čtvrtletí stále drželo mezi zeměmi EU pozici státu nejen s nejnižší mírou nezaměstnanosti (2,9 %), ale i celkové neuspokojené pracovní poptávky (5,0 %). Na opačném konci žebříčku s neuspokojenou pracovní poptávkou převyšující 20 % najdeme Španělsko, Řecko, Itálii a Irsko. V posledních dvou zmiňovaných státech je to z větší části vlivem vyššího zastoupení skryté nezaměstnanosti.

Pokles nabídky volných míst napříč státy i odvětvími

Poptávku je možné konfrontovat s nabídkovou stranou. Míra volných pracovních míst přináší informaci o tom, kolik volných pozic připadá na celkový počet (obsazených i volných) míst v celé ekonomice, popřípadě v rámci příslušného odvětví. Ve 3. čtvrtletí 2020 činila v úhrnu za všechna odvětví (vyjma zemědělství, lesnictví a rybářství) v EU 1,7 %, ve stejném období předchozího roku 2,2 %. K meziročnímu poklesu došlo prakticky ve všech členských zemích a na úrovni celé EU i v drtivé většině hlavních odvětví. Vyšší míru volných míst vykazovaly v Unii zejména stavebnictví (3,0 %), administrativní a podpůrné činnosti (2,7 %) a informační a komunikační činnosti (2,1 %). Na úrovni států byla nejvyšší míra stále v Česku (5,3 %), následovaly Belgie (3,3 %), Nizozemsko (2,5 %) a Rakousko (2,4 %). Relativně nízkou nabídku míst signalizovaly jak některé státy sužované vysokou nezaměstnaností – Řecko (0,5 %), Portugalsko (0,7 %), Španělsko (0,8 %), tak i země s výrazně nižším napětím na pracovním trhu, např. Polsko, Slovensko či Rumunsko.

Obavy domácností z vývoje nezaměstnanosti

Přestože většina aktuálních ukazatelů dosud neumožňuje posouzení vývoje trhu práce v celém roce 2020, jsou k dispozici i ty, s jejichž pomocí lze s jistou obezřetností (rychle se měnící podmínky) nahlédnout již do roku 2021. Krátkodobá očekávání v oblasti zaměstnanosti zůstávají (i po zohlednění sezónních vlivů) v EU v hlavních odvětvích mírně negativní. Podíl podniků očekávajících během 1. čtvrtletí 2021 pokles zaměstnanosti je vyšší než podíl těch, které plánují rozšiřování stavů svých pracovníků. Pozici Česka zhoršoval negativní výhled ve službách, naopak v průmyslu, stavebnictví i obchodu byly tuzemské podniky oproti těm v Unii mírně optimističtější. Za zmínku stojí rovněž zajímavý kontrast výhledů Velké Británie a Irska. Ten se projevuje mj. v mnohem větších obavách britských domácností z růstu nezaměstnanosti, přestože rozdíly v dosažené míře nezaměstnanosti nebyly mezi těmito státy na sklonku roku 2020 výrazné. Obavy domácností v Česku z letošního vývoje nezaměstnanosti byly v prosinci 2020 obdobné jako v průměru v celé EU a rovněž se příliš nelišily od výhledů z loňského léta. Úroveň negativních očekávání u nezaměstnanosti byla v Česku i Unii srovnatelná s počátkem roku 2013.

Článek si můžete přečíst také v časopisu Statistika&My.

Více se dočtete zde: Zaměstnanost, nezaměstnanost