Bez žen se ekonomika neobejde

Statistiky nicméně jednoznačně ukazují, že žen je na trhu práce stále více: v roce 1921 byl podíl žen na pracovní síle pouze 34 %. Mnoho z nich pracovalo ve venkovských hospodářstvích, v rodinných živnostech a jako služebné. V roce 1980, kdy oficiálně neexistovala nezaměstnanost a odchod do důchodu byl u žen již ve věku 53–55 let, jsme měli již přes dva a půl milionu pracovně aktivních žen, což bylo 47 % pracovní síly. Něžné pohlaví se tak stalo v průběhu 20. století nesmírně významnou silou v národní ekonomice. Dnes se účastní trhu práce přes 65 % dospělých žen do 64 let věku a celé velké obory stojí pouze na nich.
Čísla statistiků ale také naznačují, že příčina slabšího postavení žen na pracovním trhu je jinde než ve spiknutí mužů proti nim. Ženy bez dětí mají hodnoty pro míru nezaměstnanosti a i pro výdělky takřka stejné jako muži. Špatné statistiky najdeme jen u těch, které se musí starat o rodinu. Pro zaměstnavatele, který má hlavní zájem na zisku, jsou matky s malými dětmi méně použitelné – nemůže jim například nařídit přesčasy ani je poslat na služební cestu. Nemůže si ani být jistý v tom, že poté, co jim zaplatí drahé školení, neodejdou na mateřskou dovolenou apod. A tak není divu, že podnikatel raději zaměstná muže, u kterého předpokládá, že jeho rodinu obstarává jeho žena.
Domnívám se, že přenášet na zaměstnavatele různými nařízeními povinnost zlepšit postavení žen na trhu práce není příliš rozumné. Pokud se tedy má něco změnit a ženy nemají mít v zaměstnání horší postavení, pak je to rozdělení práce v domácnosti. Není možné, aby na ženě leželo celé břímě péče o rodinu a zároveň se od ní očekával stejný výkon v práci jako u muže.