Ať děti skládají stavebnice

Na vrátnici vaší Fakulty strojní Českého vysokého učení technického je nástěnka s nabídkami práce pro absolventy. I když se hovoří o tom, že poptávka po inženýrech převyšuje nabídku, inzerátů mnoho není.

Zájem o naše absolventy je stále větší. Důvodem omezené nabídky práce na nástěnce je zpoplatnění inzerce. Jinak pokud podniky chtějí, tak jim přímý kontakt s absolventy zajistíme, pro některé firmy to děláme dost pravidelně.

O jaké studenty mají podniky největší zájem?

Zájem je hlavně o inženýry, o bakaláře už tolik ne. Myslím si, že Boloňská deklarace nám vůbec neprospěla. Už v minulosti jsme měli velmi kvalitní průmyslováky a pak inženýry. Bakalář je něco umělého, o co ani v praxi není zájem. Průmyslováci jsou stále velmi kvalitní, protože se čtyři roky učí svůj obor. Celý problém nastartovalo, že se začalo hledět na stanoviska Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj. Jelikož jsme u nás měli málo vysokoškolsky vzdělaných lidí, změnilo se rozpočtování. Peníze se začaly přidělovat podle počtu studentů. Jenže Gaussova křivka ukazuje možnosti inteligence. Pokud na vysokých školách cpeme peníze do někoho, kdo na studium absolutně nemá, tak jsou to peníze vyhozené. A po vysokých školách dnes běhá spousta těch, kteří neměli ani na maturitu. Naštěstí znovu nastal čas, kdy se vracíme ke kvalitě.

Platí podniky absolventy podle úrovně dosaženého vzdělání?

Je to podnik od podniku. Ale už jsou podniky, které když se jim hlásí absolvent z určité nejmenované školy, tak ho ani nepozvou k pohovoru. Začíná záležet na tom, na které škole kdo absolvuje. ČVUT nemá problémy.

prof. Ing. Petr Zuna, CSc., D. Eng. h. c., FEng.

Profesor Petr Zuna zaujímá důležitou pozici v českém technickém školství, strojírenství, výzkumu, vývoji a inovacích. V uplynulých 25 letech se významným způsobem podílel na transformaci těchto oblastí. Ve funkci děkana Fakulty strojní a později také rektora ČVUT v Praze se zasloužil o rozvoj strojírenských oborů a spolupráci s průmyslem. Je zakladatelem Inženýrské akademie ČR, podílel se na zahájení činnosti Grantové i Technologické agentury ČR i na reformách z pozice Rady pro výzkum, vývoj a inovace s důrazem na oblast aplikovaného výzkumu. Významným způsobem přispěl k rozvoji materiálového inženýrství ve strojírenství, zejména v oblasti metalografie. Za to získal na Mezinárodním strojírenském veletrhu zlatou medaili, z čehož měl velkou radost.

Jak motivovat studenty, aby se hlásili na technické obory?

S vytvořením vztahu k technice se musí začít už v mateřských školách. Když se dá dítěti do ruky stavebnice, tak se podchytí jeho zájem. Také je prospěšné ovlivňovat maminky, protože ty jsou při tom důležité.

A co by maminky měly s dětmi konkrétně dělat?

Třeba u nás na vysoké škole máme mateřskou školu. Teď jsme otevřeli první třídu základní školy. Většina vysokých technických škol dělá pro děti „dětské“ univerzity. Jsou to buď krátkodobé, anebo delší kurzy. Děti v nich něco montují a pak svůj výtvor veřejně obhajují. Nakonec je slavnostní promoce, kde jim děkan v taláru předává diplom „dětského bakaláře“.

To je krásný příklad, ale asi to nejde dělat na všech vysokých školách.

To nejde, ale pak je důležitá spolupráce středních škol s vysokými školami a také s průmyslem. Podniky si uvědomují, že pokud do školství nezasáhnou, nebudou mít absolventy. Zahraniční firmy k nám přišly ze dvou hlavních důvodů: byli tu chytří a vzdělaní lidé a byly zde nízké mzdy. Dnes už mzdy úplně nízké nejsou a vzdělaných lidí ubývá.

Zlepšilo se postavení techniků ve společnosti?

Lidé si rozhodně více cení právníků a lékařů než techniků. Ještě pořád někdo vidí techniky ve špinavých montérkách nebo plášti ve fabrice, ale to už je dnes úplně jinak. Bez techniků není možný další rozvoj naší společnosti.

Dnes bude u vás na fakultě vystupovat podnikatel Roman Sysel na téma start-upů. Jaký na ně máte názor?

Když se dají mladí lidé dohromady a dostanou základní podporu, tak je to velmi dobrá cesta, jak dělat něco nového a dělat to dobře. Navíc lidi zůstanou u toho, co je baví, a ještě si vydělají. Nemyslím si však, že u nás mají tak silnou podporu jako v zahraničí. Přitom by stačilo, kdyby tyto projekty mohla podporovat Technologická agentura ČR. Jenže to zatím zákon a finance neumožňují.

S chutí jsem si přečetla životopis Steva Jobse, zakladatele Applu, a kladla jsem si otázku, proč firma „Jablko“ nemohla vzniknout u nás. V čem se od Američanů lišíme?

Některé věci nedokážeme prodat. Pořád u nás existuje rozpor mezi tím, co je základní výzkum, aplikovaný výzkum a co jsou inovace. Celý systém hodnocení výzkumu je o tom, že napíšete článek do impaktovaného časopisu, dostanete za to čárku a body, za které jsou peníze. Celkem 80 procent autorů těchto článků o nic jiného ani zájem nemá. Co by uvažovali o tom, jak překlenout příkop, který zeje mezi základním a aplikovaným výzkumem, kde se musí vyřešit financování, což je velmi náročná práce. Proto badatelé píší další články, za které mají další body a peníze.

V tom případě je zřejmě něco špatně.

To je ten malý boj. Akademie věd podporuje slavné vědce v bádání bez ohledu na to, co to nakonec přinese společnosti. Když se podíváte na poměr základního a aplikovaného výzkumu v Evropě, tak se mu blížíme. Ale když se podíváte do světa…Taiwan, Japonci, Američani… tam je to úplně obráceně. Tam jde většina peněz do aplikovaného výzkumu, daleko méně do toho základního. A přitom já tvrdím, že není ostrá hranice mezi základním a aplikovaným výzkumem. Jenže ona se tímto systémem vytváří.

Inženýrská akademie vloni oslavila dvacet let svého trvání. Co vás motivovalo k jejímu založení?

Snaha udělat reklamu českému technickému vzdělávání a hlavně českým technikům v zahraničí. Akademie, po Maďarech druhá v novém východním sektoru, vznikla na popud mezinárodního sdružení inženýrských akademií. Díky našemu členství v evropském i celosvětovém sdružení inženýrských akademií se dostáváme ke spoustě zpráv a informací. Členové evropských akademických seskupení, nejen těch inženýrských, by měli v budoucnu radit Evropské komisi při vybírání projektů a určování, kdo by je měl hodnotit. Zde je naše šance.

Jak daleko má Inženýrská akademie od vaší fakulty?

Má k ní poměrně blízko. Všichni rektoři technických vysokých škol jsou členy Inženýrské akademie. Náš děkan, rektor i několik dalších pracovníků z fakulty jsou jejími členy.

Inženýrská akademie oceňuje každý rok významné projekty. Jaký projekt se vám naposledy líbil?

Letos to dostal Trojský most, který se mně osobně moc líbí. Ocenění od Inženýrské akademie získaly tunely metra pod Vltavou i rekonstrukce historické mozaiky na Pražském hradě. První cenu obdržela odbavovací hala na letišti Václava Havla Praha, Terminál 1. Oceněno bylo i obří rypadlo pro povrchové doly, dále nesmírně složitá střešní konstrukce O2 arény a další. To všechno jsou významnější díla, která jsou vidět a něco znamenají.