Využívání systému národních účtů pro administrativní účely

Národní účetnictví poskytuje systematický návod na popis ekonomiky (národního hospodářství) prostřednictvím účtů. Obdobně jako podnikové účetnictví rozlišuje stranu „má dáti a dal“, tak i národní účty mají dvě strany. Jde o zdroje na straně jedné a užití na straně druhé v případě běžných transakcí a jde o aktiva nebo závazky v případě kapitálových transakcí.
V národních účtech je tedy zobrazeno, co se pořídilo, komu se co zaplatilo a z jakých zdrojů co bylo financováno. Kromě toho je zde informace nejen o transakci, ale i o přecenění (aktiva a závazku) a také o ostatní změně aktiv a závazků (např. z titulu živelních pohrom). Tento systematický popis je ve statistice unikátní. Nenalezneme statistiku (snad s výjimkou satelitních účtů), jejímž primárním účelem by byl komplexní popis nějakého jevu, v tomto případě ovšem celého národního hospodářství.
Kromě komplexnosti popisu se zde navíc klade silný důraz na mezinárodní srovnatelnost nejen v oblasti vývoje, tedy trendů, ale i v oblasti nominálního vyčíslení.

Národní účty sestavují statistické úřady

Časová, věcná i prostorová srovnatelnost tak představuje to, co je na národních účtech krásné. Národní účty jsou dnes sestavovány především statistickými úřady ve spolupráci s centrálními bankami, jak tomu je i v České republice. Nezávislost jejich produkce a komplexnost tak ovšem vede i k jejich jinému než analytickému používání. Používání statistiky pro administrativní účely je vždy trochu nebezpečné, neboť je třeba mít stále na paměti, že jde o statistiku. Statistika není určena k tomu, aby byla absolutně a v každém okamžiku přesná, je určena k tomu, aby podávala nezkreslený obraz, v tomto případě o národním hospodářství.
Národní účetnictví je zarámováno standardy, které v členských zemích Evropské unie mají povahu nařízení. Tato nařízení obvykle vycházejí z mezinárodních standardů SNA (System of National Accounts), které rozvíjejí právě s ohledem na vysoký stupeň harmonizace. V současné době je v platnosti SNA2008, ze kterého vychází evropská modifikace ESA2010 (European System of Accounts).
Standard ESA2010 je vydán v rámci nařízení č. 549/2013, a tak je závazný v celé své podobě; je součástí národní legislativy včetně standardních klasifikací odvětví (NACE), produktů (CPA) nebo funkcí vládních institucí (COFOG).
Administrativní využívání údajů nebo spíše vybraných ukazatelů z národních účtů má v zásadě dva směry. Tím prvním je stanovení základů pro odvod příspěvků do rozpočtu Evropské unie na základě výše daně z přidané hodnoty (tzv. třetí vlastní zdroj) a výše hrubého národního důchodu (čtvrtý vlastní zdroj), a naopak rozdělování dotací podle regionálního hrubého domácího produktu.
Druhým a velmi silným směrem je využívání vybraných údajů za sektor vládních institucí pro účely posuzování plnění tzv. maastrichtských kritérií. Ta byla definována Maastrichtskou smlouvou (ze dne 7. února 1992, která vstoupila v platnost 1. listopadu 1993) a mimo jiné stanoví maximální výši deficitu (3 %) a dluhu (60 %) sektoru vládních institucí k hrubému domácímu produktu. Z této oblasti se vyvinula svým způsobem samostatná statistika v rámci národních účtů, ve zkratce pojmenovaná jako statistika pro účely EDP (Excessive Deficit Procedure). Jde o vybrané ukazatele z národních účtů, které jsou ovšem dále metodicky upraveny a samostatným způsobem dvakrát ročně reportovány Evropské komisi (prostřednictvím Eurostatu). Vycházejí z nařízení Rady (ES) č. 479/2009 o použití Protokolu o postupu při nadměrném schodku připojeného ke Smlouvě o založení Evropského společenství (ze dne 25. května 2009).
Údaje o deficitu a dluhu sektoru vládních institucí jsou sledovány za období posledních čtyř let s projekcí v běžném roce a vycházejí z metodiky ESA2010 a z jejího podrobného přehledu uvedeného v Manuálu k vládnímu deficitu a dluhu. Dodržování těchto pravidel je pak předmětem podrobného posuzování Eurostatem v době notifikací, kdy jednotlivé členské státy objasňují jejich implementaci a důvody změn ve vývoji faktorů, které dané agregáty ovlivňují.
Při nedodržení stanovených pravidel nebo při nerespektování závěrů či doporučení Eurostatu Evropská Komise uděluje „výhradu“ příslušné členské zemi, čímž vyjadřuje, že statistické údaje nejsou věrohodné, že nepodávají nezkreslený obraz o aktivitách vládních institucí, o rozpočtové disciplíně a o možnosti vzniku ekonomické nerovnováhy, případně krizových podmínek.
Důraz, který je dnes kladen na statistiku EDP v zemích Evropské unie, je mimořádný. Přestože jde o pouhou podmnožinu národních účtů, důraz na detail, znalosti expertů a správné postupy účtování jsou pod drobnohledem Eurostatu, který minimálně jedenkrát za dva roky provádí kontrolní návštěvy (tzv. dialogové mise) v členských zemích, při zjištění závažných nedostatků pak tzv. metodické mise.

Mezinárodní harmonizace pokračuje

Statistika sektoru vládních institucí stále prochází dynamickým vývojem. Může za to částečně i situace, která nastala v Řecku, kdy poskytované údaje neumožnily odhalit podmínky pro vznik krize, která měla (a má) dopad na řeckou ekonomiku. Vzhledem k tomu se také zvýšila podrobnost požadovaných údajů od členských zemí v rámci EDP notifikací a zvýšil se důraz na kvalitu statistických údajů. Eurostat je nyní velmi důsledný i při posuzování oprávněnosti zatřídění příjmů i výdajů a zahrnutí okruhu jednotek spadajících do sektoru vládních institucí a tedy pod nařízení EDP. Bohužel jde o nedobrou zprávu směrem k uživatelům, neboť tak, jak se vyvíjí diskuze na pracovních skupinách Eurostatu a nálezy v členských zemích, dochází k neustálému tlaku na rozšiřování sektoru vládních institucí, rozsah a podrobnosti požadovaných údajů. Přestože implementace standardu ESA2010 byla dokončena teprve v září 2014, bude stále ještě docházet ke změnám v národních účtech právě z důvodu pokračující mezinárodní harmonizace reportování výkazů pro účely statistiky EDP.