Individuální versus demografické stárnutí

Ženy obvykle kladou počátek stáří do vyššího věku než muži. Výjimku představují ženy v Maďarsku a na Slovensku. V České republice udávají ženy jako počátek stáří věk 60,3 let, zatímco muži se cítí být staří již ve věku 59,1 let. Mezi evropskými zeměmi jsou velké rozdíly. Zatímco v Nizozemsku je u mužů za počátek stáří považován věk 70,2 let a u žen 72,5 let, tak na Slovensku to je o více než deset let méně (muži: 58,5, ženy: 57,8 let).

Demografické stárnutí

Oproti individuálnímu stárnutí, které je odvozeno od chronologického věku jednotlivce, tj. od data narození, se dnes stále častěji setkáváme s pojmem demografické stárnutí. Obvykle se definuje podílem osob ve věku 65 let a starších v dané populaci (tedy na základě statistického souboru a tzv. retrospektivního věku). Obecně demografické stárnutí závisí nejen na prodlužování lidského života a následně na zvětšování kontingentu seniorské populace, ale často je tento podíl významněji ovlivněn objemem dětské složky, tj. úrovní porodnosti. Vzhledem ke skutečnosti, že v dnešní době je snižování úrovně úmrtnosti stále více determinováno rostoucí délkou přežívání osob ve starším věku, zrodil se nápad nedefinovat demografické stárnutí fixní hranicí 65 let (na základě tzv. retrospektivního věku), ale dynamicky podle počtu a podílu osob, kterým zbývá na dožití 15 a méně let (tzv. prospektivní věk). Rozdíl mezi tradičně pojímaným demografickým stárnutím a novým konceptem založeným na prospektivním věku je ve výhledu pro rok 2050 znázorněn na grafu dole.
Při konfrontaci obou koncepcí je vidět, že při použití prospektivního věku není stárnutí věkové struktury tak razantní. Česká republika se nachází kolem evropského průměru. Bulharsko a Rumunsko by se staly na základě prospektivního věku nejstaršími populacemi, zatímco podle tradičního výpočtu „staré populace“ (Německo, Itálie, Řecko, Španělsko) by se vzhledem k delšímu přežívání svých populací přiblížily úrovni EU28, která bude činit 16,7 % v roce 2050 a podle tradičního pojetí 29,7 %. Nejfavorizovanějšími zeměmi s relativně mladými populacemi by se staly podle prognózy do roku 2050, a to v obou konceptech, především země západní a severní Evropy.